Budějovický podzemní maraton

Mám rád šílené a pro normální lidi nezvyklé akce. Jednou z nich byl proto můj už druhý maraton, který jsem běžel v podzemních garážích obchodního domu v Českých Budějovicích. Někdo možná při představě běhat několik hodin v garáži omdlívá, pro mě to ale byla možnost zkusit si zaběhnout poměrně v teple a bez větru rychlý maraton a dostat se už konečně s časem pod čtyři hodiny.

Běhat se dá na různých místech, proč ne třeba v rozlehlé podzemní garáži? Samozřejmě je nutné vyvézt všechna auta ven, vytyčit trasu a běhat třeba i v lednu, kdy venku mrzne. Tak, jak to zorganizovali letos už po páté v Českých Budějovicích v obchodním domě Mercury. Běžel jsem tam už před rokem, takže jsem věděl co mě čeká.

Za leden jsem měl naběháno před tímto maratonem 250 kilometrů, dalo se tedy očekávat, že můj výkon by nemusel být po takovém tréningu špatný. Váhal jsem jen proto, že do Budějovic je pro mě špatná doprava. Využil jsem proto pohostinnosti Sáry s Evženem a vyspal se u nich nejen před maratonem, ale i po něm.

Je zajímavé, že Budějovice jsem viděl doslova jen z autobusu. Ten totiž přijíždí na autobusové nádraží, které je umístěno na střeše obchodního domu, kde se ve sklepě běží. Stačí proto sjet výtahem dolů a je možné jít hned běhat, aniž je nutné se někam přesouvat. Letos to tak skoro dopadlo, protože na přípravu jsme měli po příjezdu autobusu jen necelou hodinu.

Někdo si může myslet, že běhat v podzemní garáži je pro nohy těžké a nezdravé. Nemyslím si to, neběží se po klasickém betonu, jak si mnozí myslí. Povrch garáží je pokrytý vrstvou, po které se běží docela příjemně. Pro mě osobně bylo nejhorší to, že je to mimo dosah GPS signálu, proto jsem nevěděl, jak rychle běžím. Velkoplošné obrazovky sice ukazovaly některé údaje, já ale bývám zvyklý běžet i podle aktuální rychlosti. Nebavilo mě si tento údaj nějak dopočítávat. Běžel jsem proto jen podle tepu a ostatních běžců.

Snažil jsem se to na začátku nepřehnat, chtěl jsem běžet spíše rovnoměrněji, abych se zbytečně nevysiloval hned od začátku. Zřejmě jsem zvolil dobré tempo, neměl jsem problém udržet jej skoro po celou dobu závodu. To se mi zatím ještě nikdy nestalo. Do chůze jsem přecházel jen občas, bavilo mě spíše se s tím rvát, dostat ze sebe maximum. Tak se stalo, že jsem předběhnul Evžena o dvě kola, Štefana jen o jedno. Naopak, hodně dlouhou dobu jsem viděl před sebou Martinu Procházkovou, běžel jsem tedy podobným tempem jako ona. Nakonec mi v závěru utekla, stejně tak mě znovu doběhnul a předběhnul i Štefan Krč.

Cítil jsem, že se mi běží dobře, dokonce i v závěru. Jindy se na maratonu na konci už jen belhám, tentokrát se mi dařilo úspěšně předbíhat ty pomalejší. Měl jsem doslova radost z pohybu, užíval si to, těšil jsem se na pro mě výborný výsledek. Problém jen byl, že jsem nevěděl, jak dlouho už běžím. Moje hodinky ukazovaly o zhruba dvě minuty menší čas, než čas uváděný na výsledkové tabuli. Dost jsem to nechápal, zejména když tam byly dopisovány nějaké časové korekce, které se dokonce občas měnily.

V závěru jsem tušil, že bych mohl mít dobrý výsledek, současně jsem ale tušil, že čtyřhodinovou hranici se mi zřejmě nepodaří překonat. To bych musel v závěru běžet stejně rychle jako po startu. Přesto jsem však do toho dal maximum, doufajíc že ten čas se opravdu ukazuje špatně. Poslední tři kola jsem měl dobré časy, skoro jako po startu. Přesto jsem byl o něco pomalejší, než by bylo vhodné. Doběhnul jsem s časem 4:01:31, což pro mě znamenalo zlepšení osobního rekordu zhruba o 15 minut. Byl jsem spokojený, přesto však částečně zklamaný. Chybělo jen tak málo, stačilo být v každém kole o necelé dvě sekundy rychlejší a mohlo se mi to povést. Nevadí, snad až někdy jindy.

The Author

Petr Ozogán

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1600km.cz (cesta dlouhá tisíc mil) © 2016