Vyhodnocení jarního Šluknovska

Celou akci jsem bral zejména jako test na 1000 mil a vyzkoušení některých postupů a vybavení. A taky, jako tréning těla při pochodu kombinovaného s během na delší vzdálenost. Akci jsem nedokončil, přesto jsem s ní a jejím průběhem spokojený. Vše vyhodnocuji a snažím se najít nějaké ponaučení, co jsem mohl udělat jinak a lépe. Ne vše je publikovatelné (bez uvedení dalších souvislostí), zde proto jen pár myšlenek, co jsem zjistil.

Chtěl jsem si zkusit hlavně proběhnout nějakou další stovku, která je organizována zejména jako turistický pochod. Až dosud jsem stovkové pochody opravdu jen chodil, tentokrát jsem to chtěl ale částečně proběhnout. Zkusit běžet takhle dlouhou trasu s batohem na zádech a více po kopcích. S tím zatím nemám na takové dlouhé trase zkušenost, zatím jsem běžel až dosud vždy bez batohu a snadnějším terénem. Co to se mnou udělá?

Zdá se, že jsem dosti podcenil ten sníh na začátku pochodu. Předpokládal jsem, že i když je tam sníh, bude trasa vést po cestách, kde se nebudu do toho sněhu bořit a bude možné být dostatečně rychlý. Skutečnost však byla taková, že jsem se místy bořil i po kolena ve sněhu, bylo také plno míst, kde jsem se bořil méně, přesto mi to značně ubíralo síly. K běhu jsem se dostal až skoro po třicítce kilometrů, to jsem však byl už unavený z toho sněhu a šlo to hůře, než jsem původně počítal.

Ano, věděl jsem, že tam bude na začátku plno sněhu. Před několika lety (vlastně i před rokem) bych si proto vzal na nohy těžké turistické boty. Já však měl na nohách jen lehké nízké běžecké boty. Toho nelituji, to chyba určitě nebyla. Šlo se v nich dobře, o mokro se dá nějakou dobu dobře snést. I když jsem měl možnost si bity vyměnit, neudělal jsem to, dokonce jsem si nevyměnil po celou dobu ani mokré ponožky. Po zkušenostech z minulého roku z akce 1000 mil, kdy jsem strávil několik dnů v mokrých botách, kdy jsem už neměl žádné suché ponožky, jsem chtěl vědět, kde je ta kritická hranice, co je ještě možné, kdy už začne být problém.

Mokro v botách jsem měl asi tak 20 hodin. A to dokonce občas i tak, že mokro znamenalo (dalo by se říct) již protékající vodu. Navíc, v noci určitě mrzlo, občas jsem cítil, že pokud bych se zastavil, mohl by nastat problém s omrzlinami. Jen díky tomu že jsem se stále pohyboval, dalo se to překonat. Výsledkem je jeden nehet podbarvený krví, ale kupodivu žádný puchýř. Problémy, co jsem cítil na nohách,  dělaly jen svrasklá mokrá kůže, kterou stačilo namazat indulonou a do druhého dne bylo vše v pořádku.

Ano, vzdal jsem to v polovině trasy. Není právě tohle moje velké selhání? Neschopnost něco dokončit? Nemyslím si to, vzdal jsem to po zvážení mnoha okolností a hlavně vyhodnocení toho, co jsem na akci očekával. Zjistil jsem, že nic nového by mi pokračování nepřineslo, naopak by to bylo zbytečné trápení. Přesto ale beru to vzdání dosti vážně, nebylo to unáhlené rozhodnutí? Promýšlím různé varianty, jak bylo možné postupovat. Výsledné zhodnocení a ponaučení si však nechávám zatím jen pro sebe. Těžko to vysvětlovat lidem kteří tam nebyli, kteří to nezažili, neznají plno dalších okolností.

Velkým testem jsou pro mě takové noční pochody z hlediska testu, co vše jsem schopen vydržet bez spánku. Toto je ale značně individuální a proměnné. Před rokem jsem s tím měl velké problémy při stovce v Drážďanech, kde jsem ráno usínal za chůze. Tentokrát však bylo vše v pohodě, dokonce ani později doma bez jedné noci spánku jsem vydržel u počítače dlouho do noci.

Pro mě bylo Šluknovsko významné z hlediska ověření vhodnosti oblečení, které na takových akcích používám. Potvrdilo se to, co jsem si myslel už dříve. V současné době jsou už velké možnosti používání nepromokavých přesto prodyšných materiálů. Aby však vyly opravdu kvalitní a hlavně použitelné souvisle delší dobu, je nutné používat něco kvalitnějšího, než co mám v současné době k dispozici já. Takže už žádný neznačkový „crivit“ z Lidlu, bylo by vhodnější zkusit kvalitnější Goretex, Craft a jiné kvalitnější značky, které by měly být na takovéto náročné akce vhodnější. Vhodnější, ale taky cenově někde jinde. Takže otázka, co dál? A právě tato otázka je pro mě vlastně to nejdůležitější, co si z akce Jarního Šluknovska odnáším.

Původně jsem počítal, že budu na trase sám, že se nebudu na nikoho vázat, půjdu (poběžím) svým vlastním tempem. Tady vidím, že snad tento bod svého testu jsem vůbec nedodržel. Nějak to nešlo, bylo by blbý někoho odmítat, kdo měl podobné tempo jako já. Navíc, přiznávám se, bylo naopak příjemné jít to s někým jiným, nemuset se starat zase až tak moc o trasu a cesta líp ubíhala.

V současné době jsem si už stanovil po vyhodnocení Šluknovska další test na 1000 mil, který by měl mnohem více simulovat podmínky takové náročné a dlouhodobé akce. Pokud se to povede, tak i dlouhodoběji. O tom ale podrobněji zase až někdy jindy.

The Author

Petr Ozogán

3 komentáře

Add a Comment
  1. Petře,
    nám letos Šluknovsko nevyšlo, jeli jsme s rodinou do Malé Úpy a tak jsem si opět vyšla na Sněžku. V celkem extrémním počasí jsem se takřka doplazila na vrchol. Nikde ani živáčka a můžu říct, že byl takový fičák a sněhu bylo tolik, že jsem zapadala až po zadek 🙂 Byla to ale paráda.

    Podle mého jsi pašák i tak, přestože jsi trasu nedokončil. Rozhodnutí bývá někdy dost těžké, ale není důležité kolik ujdeme, ale to jak hluboké zážitky nám zůstanou.
    Držím palce, ať Ti elán a zdraví dlouho vydrží.

    Prožívejme každý den naplno.

    Milada

  2. Lituji, že jsem nabourál Tvůj samotářský plán. Myslím že se nám ale ťapalo dobře, alespoň z mého pohledu a běžecké vložky neměly chybu, velice příjemná změna pohybu. Snad se uvidíme na B7. Tím bych asi letošní sezonu zakončil. Ať sa daří na dalších aktivitách a ve zdraví dokonči 1600 km.

  3. Jo, šlapalo se nám spolu dobře. Když se na to dívám zpětně, nakonec jsem i rád že jsem tam nebyl sám. V tom počasí a v noci by to nejspíš nebylo moc příjemné. Navíc jsem si nemusel až tak moc hlídat cestu a kde že jsou to umístěné kontroly.

    Na B7 se nejspíše neuvidíme, nějak mě nelákají takové akce pro dvojice, navíc s tak velkou účastí. Dumám teď, co mám dále v plánu a kupodivu, já vlastně ani nevím co budu po 1000 mílich vlastně dělat. Tohle je pro mě holt vrchol sezóny, dál se uvidí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1600km.cz (cesta dlouhá tisíc mil) © 2016