PF 2014 z trasy 1000 mil

Účast na závodu 1000 mil je pro mě každoroční velký zážitek. Dostanu se najednou vždy do naprosto jiného prostředí, musím řešit naprosto jiné problémy. Potká mě tam ale pokaždé plno nezapomenutelných zážitků. Proto, když jsem dumal co dát na nějaké PF pro rok 2014, tak jsem nemusel moc dlouho váhat. Nakonec z toho vznikly dvě PFka, určená vždy pro jiné lidi. Nyní se na ně můžete podívat, zkusím k nim navíc napsat i pár slov, jaké příběhy se jich týkají.

Jedno z neopakovatelných setkání jsem zažil po projítí (skoro proběhnutí) Poráčské doliny. Bál jsem se, že to nestihnu za světla, navíc mě domorodci upozorňovali že se jim tam potuluje nějaký medvěd. Nerad bych se s ním potkal. Nechtěl jsem ale zůstávat na noc ve Slovinkách. Šlapal jsem už sice celý den, zhruba tak 50 kilometrů z Kavečan. Čekalo mě dalších 12 kilometrů až do Poráče, kam jsem se musel kvůli medvědům dostat ještě za světla. Dalo to zabrat, ale povedlo se. Měl jsem už v Poráči vyhlídnutou z map autobusovou zastávku, kde jsem chtěl strávit noc. Čekal jsem jen až se setmí, abych vytáhl spacák až za tmy. Z dlouhé chvíle jsem tam mobilem vyfotil svoje zničené nohy, s krvavým šrámem z první noci. Nakonec jsem tam ale díky náhodě nespal. Dal jsem se do řeči s místním domorodcem Štefanem, který mě vzal na noc sebou domů. Dopadlo to tak, že jsem si s ním povídal skoro až do rána, plno zajímavých věcí jsem se od něj dozvěděl. Navíc, druhé ráno jsem poznal jejich rodinu, kde se s mámou stará o tři malé rómské děti. Podle mě je to obdivuhodná rodina, proto jsem tu fotku z autobusové zastávky dal na své první PF.

Druhé velké setkání pro mě bylo stále ještě na Slovensku, skoro už na Moravě. Díky různým náhodám jsem byl najednou bez map, bez baterek a taky dosti bez nálady pokračovat dále. Zničeně jsem se plloužil směrem k Moravským hranicím. Kousek před obcí Dolná Súča jsem potkal místíno fotografa, který tam fotil čápy. Dali jsme se do řeči, docela ho zaujako, když se dozvěděl, odkud že to jdu. Vyfotil si mě a nabídl mi pomoc, že mi určitě sežene nocleh. Zavedl mě za místním panem farářem, který tam vede v obci skautský oddíl. Pan farář mě chtěl původně ubytovat právě u skautů, najednou ale, když se nače pohledy zblízka setkaly, změnil názor a vedl mě k sobě na faru. Tam mě bohatě pohostil, dokonce mi poskytnul i vanu. Já tam nad ní stál a docela to nechápal. Po jedenácti dnech jsem tam potkal teplou vodu. Celou tu dobu jsem šel v jedniném tričku, tohle byl pro mě neskutečný luxus.

Pan farář mi tam ráno vysvětlil, že právě když se naše pohledy setkaly, poznal ve mě pravého poutníka, kterému chtěl na jeho cestě pomoct. Docela jsme si pak popovídali o pozitivním přístupu k životu. Říkal, že plno dalších lidí by mělo vyrazit jako já na podobnou pouť. Tvrdil, že ten můj příběh použije v neděli při bohoslužbě v kázání. Ráno jsem ani moc nepospíchal pryč, prošel jsem si s ním jeho hospodářství a (jako nevěřící) s ním zasel až do kostela, kde měl bohoslužbu. Potvrdilo se mi, že na své cestě potkávám samé dobré lidi a pro mě to vše byl další nezapomenutelný zážitek. Proto jsem použil fotku, kde je vidět jak jsem vypadal při příchodu do Dolné Súči jako podklad pro drohou PFku.

Příští rok jd u1000 mil znovu. Jsem zvědav, co dalšího mě tam potká. Pro mě to není jen šlapaní, pro mě jsou to i zajímavá setkání a příběhy.

The Author

Petr Ozogán

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1600km.cz (cesta dlouhá tisíc mil) © 2016