Archiv rubriky: Proč zrovna tohle?

Proč jsem takový šílenec, co chce projít trasu dlouhou 1600 kilometyrů?

Afterparty 1000 miles Adventure

Závěrečné setkání lidí, kteří se zúčastnili závodu dlouhého 1000 mil (1600 kilometrů) přes bývalé Československo. Moc rád zase setkal s lidmi, které jsem v závodě na startu viděl. Rád jsem si poslechnul jejich zážitky. Jsem moc rád, že jsem měl možnost být u zrodu tak zajímavé akce. Takže, příští rok budu zase na startu, už jsem se přihlásil a zaplatil startovné.

Moc příjemné bylo taky vidět video z akce plus plno fotek. Ti lidi co se na to koukali už zapoměli na ty útrapy co tam prožívali, teď už jen jásali, když to viděli na plátně. Čas vše zahojí, plno z těch lidí se chystá na akci znovu příští rok.

Pár dalšíc fotek co jsem tam udělal je možné vidět na Facebooku ZDE

Závod na 1000 mil ukončen

Po dvaceti dnech strávených na kole dorazil do cíle závodu vzdáleného 1600 kilometrů poslední závodník. Každý, komu se to povedlo, si zaslouží velké uznání. Mě se to nepovedlo, počítám proto s tím, že pokud se bude konat závod i další rok, rád bych se ho zúčastnil. Dokážu si už představit, co by mě mohlo čekat, snad se stihnu na to vše i více připravit.

http://www.1000miles.cz/aktualne-z-trasy/23-7-zavod-ukoncen

Osamocený cyklista z 1000 mil v Hrádku

Dnes projížděl Hrádkem další cyklista, Peter Jankovič z Bratislavy. Počkal jsem si na něj opět v Hrádku nad Nisou na náměstí. Měl jsem možnost ho trochu vyzpovídat, protože jsme poseděli spolu chvíli v hospodě. Měl na kole možnost procestovat už velkou část světa, dojel na kole třeba až do daleké Číny. Plno informací o jeho vestách je možné nalézt na: cyklo-sos.sk

Pár dalšíc fotek co jsem tam udělal je možné vidět na Facebooku ZDE

Počkal jsem si na pár cyklistů z 1000 mil v Hrádku nad Nisou

Nám to štěstí, že bydlím kousek od trasy závodu, který jsem tak neslavně brzy vzdal. Měl jsem proto možnost sledovat průběh cesty těch, co jeli na kole mnohem dál než já. Na několik z nich jsem si počkal v Hrádku. Měli už za sebou dvanáct dní šlapání na kole, do cíle ještě tak tři dny. Byla na nich vidět, že jsou dosti znaveni, přesto makali dál. Přiznám se, moc jsem jim záviděl.

Pár dalšíc fotek co jsem tam udělal je možné vidět na Facebooku ZDE

Vzdal jsem to, totálně vyřízený a zničený

Tak jsem už z 1000 mil doma, moc daleko jsem se nedostal. Čekal jsem, že to bude jednodušší. Já opravdu chtěl, ale nešlo to, … Byl jsem na trase čtyři dny, většinu té doby pršelo. Tohle jsem opravdu nečekal, připravoval jsem se spíše na to, že jako jindy v červenci budou hnusný vedra a já se budu snažit skovat se někam do stínu. Skutečnost byla naprosto jiná.

Jednou to sem přesně napíšu a popíšu, byl to pro mě ohromný zážitek. Skončilo to ale tak, že jsem stál na křižovatce v polích, už několik hodin pršelo, byl jsem totálně mokrý, už jsem neměl u sebe nic suchýho, dokonce i mapa byla mokrá, já se na ni chtěl podívat kam že to mám jít dál, pořád pršelo, bylo to mokrý, … no a pak jel kolem autobus, jel na nádraží, jel do sucha, jel do civilizace, … já blbec do něj nasednul a jel, …

Je to těžký rozhodování, … vzdát, nebo pokračovat dále? Ano, možná jsem srab, já to tam ale vzdal. Možná bych se dostal ještě o kousek dál, ale dnes už vím, bylo by to jen zbytečné prodlužování té agónie, sednul jsem do vlaku a jel směr domů.

Cestou ve Spišské nové vsi, už ani nevím, co mě to napadlo, podíval jsem se ven z vlaku. A vidím tam na nástupišti Honzu Kotyka, druhého běžce. Dostal se mnohem dál než já, taky to ale vzdal. Nějak ho zradilo koleno. Takže vidím, že ani pro takového borce to nebylo snadné. Dostal se dvakrát tak dál než já, taky byl ale nucen kapitulovat. Někdy si říkám, kdo tam nebyl, těžko to může pochopit, těžko soudit bez znalostí věcí dalších. Pro mě to bylo jen potvrzení, že tahle šílenost dlouhá 1000 mil není snadná. Ano, vzdal jsem to, ale na rozdíl od mnoha jiných jsem to zkusil, jestli je možné to opravdu dokončit. Přiznávám, bylo to nad mé síly. Cítím ale, že za rok se na trasu znovu vrátím, …

Asi tak za 12 hodin od té doby co jsem tak potupně vzdal, dojel jsem na Moravu, kde mě na nádraží vyzvednul můj bratr, aby mě vzal k němu domů, abych se u něj trochu zregeneroval. Ten kousek od z nástupiště, dojít před nádraží, trvalo mi to dost dlouho. Já nemohl chodit!!! Sotva jsem se belhal, jak jsem měl zničený nohy. Byly opuchnuté, plné puchýřů. U něj doma, pak jsem na podlaze zanechával krvavé šrámy, …

Doufám, že se jednou dostanu k tomu, abych pořádně vše sepsal, jaké to bylo, co vše jsem tam prožíval.

1600km.cz (cesta dlouhá tisíc mil) © 2016