Něco o mě

Jmenuji se Petr Ozogán, mám 55 let a jsem z Liberecka. Jsem obyčejný rekreační běžec, jakých jsou stovky. Na běžeckých závodech dobíhám nejčastěji mezi posledními běžci. Snad i proto mě zaujaly zejména delší tratě. Mimo povinný tělocvik ve škole jsem proto nikdy neběžel kratší závod, než je maraton.

Jak jsem začal běhat

K běhání jsem se dostal díky podnikání. Rád přijímám náročné výzvy, které se snažím splnit. Jedna z nich mě napadla, když se mi do rukou dostala kniha Miloše Škorpila, ve které se psalo, jak je možné za 100 dnů natrénovat na maraton. To mě značně zaujalo, byla to pro mě zajímavá představa, že bych byl schopen uběhnout 42 kilometrů. Navíc ještě v padesáti letech. Začal jsem proto trénovat, připravovat se na svůj maraton. Neměl jsem velké ambice, chtěl jsem prostě jen „nějak“ zdolat tu vzdálenost bez ohledu na výsledný čas. Donutit se k přípravě, donutit se k tak náročné akci. Pak se na běhání vykašlat, jít zase za jinými náročnými cíly.

Můj první maraton

Dopadlo to jinak. Běhání se mi zalíbilo. Když jsem v Praze dobíhal do cíle maratonu (rok 2010) po modrém koberci a slyšel, jak mi lidé kolem fandí, bylo mi hned jasné, že budu běhat dál. Nevadilo mi, že jsem měl čas, za který by se mnoho běžců stydělo. Uvědomil jsem si naopak, že je plno jiných běžců, kteří na ten svůj první maraton ani nevystartují. Já přitom běhám hlavně pro ten pocit překonávání se. Dokázání si, že to můžu zvládnout. Přiznávám, ne vždy se mi to povede. Přesto hledám neustále další pro mě zajímavé akce, kde mám možnost sáhnout si na dno svých sil.

Mé maratonské výsledky:
http://www.behej.com

Můj první ultramaraton

Měl jsem období, kdy jsem jako totální běžecký začátečník (půl roku od začátku běhání) běžel v jednom měsíci čtyři maratony, každý víkend jeden. Myslel jsem si, že maraton je maximum co můžu uběhnout. Přesto jsem ale čím dál více začínal sledovat i delší běhy, které se již označují ultra maratony. Zhruba po roce běhání se mě nezávisle na sobě zeptaly dvě osoby, jestli bych nechtěl běžet závod na 100 kilometrů. Normální člověk by to odmítl, já to však vzal jako další výzvu. Mé odhodlání uběhnout to posílil i jeden anonymní mejl, kde mi pisatel tvrdil, že na to nemám, že na to bych musel běhat dlouhodobě dlouhé vzdálenosti, abych to zvládnul. Přiznám se, já to běžel hlavně kvůli němu, dokázat mu, že se zmýlil. Povedlo se, zvládnul jsem těch sto kilometrů za 12 hodin, stal se tím ze mě ultramaratonec.

Mé ultra maratonské výsledky:
http://www.statistik.d-u-v.org

Po 12 hodinách běhu, … 100 kilometrů (foto Daniel Orálek)

Cesta dlouhá 1000 mil

I nadále vyhledávám spíše nezvyklé akce. Je mi jasné, že se svými výsledky nemám šanci vyhrávat. Proto běhám stále jen pro zábavu, poznávání sebe i dalších lidí. Jednou jsem se dozvěděl o velmi náročné akci, kterou připravoval Jan Kopka. Ten před několika lety vyhrál zimní cyklistický závod v přejezdu Aljašky. Rozhodl se zorganizovat něco podobného u nás, dostupného i pro běžné lidi. Tak vznikl závod 1000 miles Adventure. Mimo cyklistů měli možnost v něm startovat i běžci a chodci. Byl jsem mezi prvníma, kdo se na závod přihlásili. V kategorii běžci/chodci jsme v roce startovali pouze dva závodníci. Ani jeden z nás ale závod nedokončil. Proto se závod stal mou životní výzvou, dokázat těch 1600 kilometrů uběhnout, dojít, nebo se i doplazit.

S Honzou Kotykem běžíme (skoro) z Ukrajiny do Chebu.
Nepovedlo se, letos to zkusíme znou, tentokrát v opačném směru

Dokážu to?

Poprvé se mi to nepovedlo. Bylo to mnohem těžší, než jsem si dokázal původně představit. Došel jsem poprvé v roce 2011 jen 140 kilometrů, totálně zničený, nechápal že je to opravdu tak náročné. Další rok (2012) jsem už věděl do čeho jdu, taky jsem se více připravoval. Zdolal jsem proto během 17 dnů celou česku polovinu. Na konci jsme toho mel plný zuby, mrzelo mě ale, že jsem si ještě neprošel Slovenskou část. Tak jsem se v roce 2013 postavil znovu na start a prošel během 15 dnů celou Slovenskou část (770 kilometrů). Stále mě ale mrzí, že jsem to neprošel najednou celé. Letos (2014) se proto postavím znovu na start, už počtvrté. Snad se už proto dočkám toho, že se opravdu dostanu až do jeho cíle vzdáleného 1600 kilometrů.

 

1600km.cz (cesta dlouhá tisíc mil) © 2016